Historie

Naše začátky byly pozvolné a neurčité. Jednoho podzimního dne roku 2003, přinesl Ondřej Vaverka a Miroslav Balcar domů k Vaverkům staré bicí, do který začal Ondra ustavičně bušit, až se z něj postupně stal bubeník samouk. Pří úklidových pracích na půdě objevuje Mirek starou elektrickou kytaru. Připojili jsme ji ke starému rádiu čímž začalo improvizované hraní na kytaru a bubny. Tento stav trval několik měsíců a o kapele ještě nemohla být žádná řeč. František Vaverka toto hudební těleso od počátku zásobil technickou podporou, což postupně vykrystalizovalo ve funkci zvukaře. Přešli jsme na o něco výkonnější rádio a připojili k němu mikrofon vyřazený z místního kostela. To se k nám připojil Michal Štaud, který začal pokoušet zpěv.

Bez jména to už nešlo (ale vymyslet jméno nešlo ještě víc) a tak jsme si dali pracovní název ROVNĚ.
V tomto období vznikla vlastní píseň Kolchozák, kterou již dávno nehrajeme.

Časem přivedl Mirek do kapely svoji sestru Helču, která nejen že rozzářila chlapecký kolektiv, ale hlavně rozšířila náš repertoár o dívčí zpěv. A aby toho nebylo málo, tak ještě střídala elektrickou a akustickou kytaru a basu.

Z marketingových důvodů měníme název kapely na RESPEKT, až za několik let se dozvídáme, že na Blanensku se takto již dříve jedna zábavová skupina jmenovala (dnes již víme, že se jednalo o legendární Respekt pana Huzlíka).

Na podzim roku 2004 (asi rok od našich úplných počátků) jsme investovali několik desítek tisíc do první pořádné ozvučovací aparatury Behringer a dvou mikrofonů.
Tou dobou se k nám připojili Adam Huk a Kamil Maršál ze Sulikova. Adam hrál na basu, Kamil hrál na klávesy a později začal zpívat.
V tomto složení jsme již mohli plnohodnotně zkoušet a díky ozvučení interpretovat skoro jakékoli zábavové písně a provádět ozvučování. V zimě a na jaře jsme měli několik prvních vystoupení i zakázek na ozvučování.

Zkušebnu jsme měli stále v rodinném domku u Vaverků v prostoru 3×5m. Velkým ulehčením pro nás bylo svolení zastupitelstva obce k přestěhování zkušebny do třídy bývalé školy v Trpíně, kde navzdory mnoha úskalím bylo alespoň více místa.

Během letních prázdnin roku 2005 naše řady rozšířila další dívka, Markéta Bílková. Mimo hru na klávesy později začala i zpívat druhý ženský hlas.

S koncem prázdnin se rozhodli v kapele skončit „Sulikáni“ Adam a Kamil. Basu proto musela uchopit do svých rukou Helča. Mužský zpěv zůstal na Michalovi. Časem se k němu přidali i Ondra s Mirkem.

Během roku 2006 jsme pořídily výkonnou ozvučovací aparaturu, větší mixák, světelnou aparaturu, mikrofony, … Díky čemuž již můžeme plnohodnotně hrát a ozvučovat větší venkovní akce.
Začali jsme spolupracovat a hrát společně se zábavovými kapelami z okolí(ABC, AnnA, Arcus, …). Posléze přišly i naše samostatné akce.

Na podzim roku 2006 jsme oslavili 3. narozeniny a do skupiny přišel nový člen Pepa Ostrý, který zpívá a hraje na basu. Helča proto přechází z basy zpět na elektrickou kytaru.

O Vánocích roku 2007 jsme po několika letech museli opustit prostory zkušebny v bývalé škole v Trpíně a přestěhovat se do náhradních prostor bývalé školy v Hlásnici. Sotva jsme si vyklidili a opravili zmíněné prostory, ještě než jsme se stihli pořádně zabydlet, museli jsme se opět po několika málo měsících vystěhovat a přenechat místo nově vzniklé hospodě. Přesun se si sice konal jen v rámci budova, ale neustálé stěhování není nic příjemného.

Během roku 2008 s námi občas na kytaru vystoupil Pepův brácha Pavel. Díky jeho hudebnímu nadání se v roce 2009 oficiálně stává členem kapely. Částečně hraje na kytaru a ve zbylém čase pomocí speciálního mixu ovládá osvětlovací aparát.

V roce 2009 pořizujeme přívěsný vozík za auto, budujeme výkonný světelný aparát centrálně řízený přes ovládací jednotky signály DMX, tiskneme nové plakáty formátu A2 s profesionálním grafickým návrhem, kupujeme nové basáky značky RCF, pořizujeme zpěvový procesor a mnohé další.

Přes léto odjíždí bubeník Ondra za prací s kombajnem na dalekou Moravu a my musíme složitě zajišťovat jeho náhradníky. Jelikož se tento stav bude opakovat každým rokem, domluvili jsme vzájemně na ukončení spolupráce s Ondrou a angažování stálého bubeníka.
Náhrada přichází na podzim 2009. Je jím Zdeněk ze Žďáru nad Sázavou. Připravujeme se s ním celou zimu, ale cestou na první společné veřejné hraní má autonehodu. Po dlouhé rekonvalescenci je služebně odvelen do zahraničí. Opět po dohodě ukončujeme spolupráci a hledáme nového bubeníka.

Budova bývalé školy v Hlásnici je z jara 2010 prodána a my tak již po čtvrté přicházíme o zkušebnu. Zažíváme několik týdnů beznaděje. Ale díky vstřícnosti zastupitelstva se stěhujeme do prostor KD v Trpíně.

Na jaře 2010 si vybíráme v konkurzu několika uchazečů bubeníka Davida Janču. Mimo hry na bicí i zpívá a má bohaté zkušenosti z předchozích působišť.

Počátkem roku 2010 realizujeme velkou investici do profesionálních odposlechů značky RCF a sady mikrofonů pro nazvučení bicích.

Na podzim roku 2010 odchází po pěti letech z kapely Markéta. Důvodem jejího odchodu byly četné zájmové, studijní a pracovní aktivity, které bohužel nebyla schopna již dále kloubit s pravidelným zkoušením a hraním po víkendových akcích.

Na jaře 2011 opouští skupinu také bubeník Dejv. Vzdálenost jeho bydliště od zkušebny a časové vytížení v zaměstnání komplikují další spolupráci.
Na post bubeníka obratem nastupuje Rosťa, bývalý člen skupiny Melodie rock.

Každoročně dovybavujeme a modernizujeme naše nástroje a techniku. Veškeré vydělané peníze reinvestujeme zpět do vybavení kapely. Všichni hudebníci neustále pořizují lepší nástroje a nástrojové aparáty pro dosažení lepšího zvuku.
Jednou týdně společně zkoušíme a pravidelně obměňujeme písně v našem repertoáru. Každý rok živě hrajeme nebo ozvučujeme na desítkách veřejných i soukromých akcí.

aktualizováno: duben 2011